Stará budova je velkolepě založená, na první pohled je ale pouhým fragmentem budoucího celku, který čeká na dokončení. Nový celek dotváříme stejným způsobem, jakým je již započatý. Stará budova je organizovaná do tvaru „U“. Tento princip zrcadlíme a přidáváme „U“ nové. Novostavba je založena na půdorysu nedokončeného čtverce, je striktně racionální a pravoúhlá. Čtverec je natočen tak, aby respektoval hranice pozemků a definované napojovací body, čtvrtou stranu nahrazuje stará budova. Objekt se přirozeně napojuje na slepé fasády a novostavba spolu se stávající radnicí vytváří kompaktní objem.
Místa napojení fungují jako klouby, kde se mění organizační systém – rastr novostavby svírá s původní stavbou úhel 30°. Jednotlivé směry se protínají v atriu, jehož jižní strana kopíruje směr novostavby a severní vychází z geometrie budovy původní. Díky tomu má atrium nepravidelný tvar, který tmelí obě budovy k sobě. Novostavba není přílepek; stará a nová stavba tvoří organický, vzájemně prorůstající celek.
Architektura přístavby je uměřená a konzervativní. Novostavba nenápadně doplňuje starou budovu a tvoří její pozadí. Stará budova si zachovává svou symbolickou rovinu – reprezentativní funkce se odehrávají v ní, zatímco každodenní fungování radnice je vyživováno především administrativním zázemím novostavby.
Nový radniční celek je v území výrazným solitérem. Ani po dostavění okolí nepůjde o kompaktní městskou strukturu; stavba zde bude vždy trčet. Nová budova proto vytváří vlastní formu nároží – méně výraznou než nároží s věží staré radnice, ale přesto nároží. Zdůrazňujeme je nízkou věží, ve které se nachází venkovní altán přiléhající ke střešní zahradě. Altán slouží jak zaměstnancům pro letní obědy, tak veřejnosti a dále pro různé ceremonie.