O soutěži

Příběh radnice v čase

Překotný urbanistický rozvoj Ostravy způsobený industrializací je jedním z typických znaků Moravskoslezského kraje. Slezská, tehdy Polská Ostrava, byla na přelomu devatenáctého a dvacátého století místem, kde se z lidí přicházejících za prací z různých koutů monarchie postupně formovala nová komunita. Budova radnice je dodnes výrazným symbolem tohoto období. Rychlý rozvoj obce dokládá i nárůst počtu obyvatel. Mezi lety 1869 a 1910 vzrostl počet obyvatel Polské Ostravy z 4 620 na 22 892. V roce 1879 získala obec status městyse a od roku 1907 usilovala o získání městských práv. Vedle národnostních sporů však městské ambice narážely i na odpor důlních společností, které tvrdily, že zde není nic, co by připomínalo město.

Právě proto začalo tehdejší vedení městyse investovat do veřejné infrastruktury. Vznikaly školy, vodovod i další veřejné stavby. Jednou z klíčových investic byla výstavba radnice, která měla symbolizovat rostoucí význam obce. Radnice tak nebyla pouze administrativní budovou. Měla být reprezentativním centrem veřejného života, místem setkávání a symbolem ambicí tehdejší komunity.

Výstavbě radnice předcházela architektonická soutěž, do které bylo předloženo dvanáct návrhů. První cena tehdy udělena nebyla a druhou cenu získal architekt Viktorin Šulc. Jeho návrh se stal základem realizované stavby, i když během výstavby pravděpodobně došlo k několika úpravám projektu. Z dnešního pohledu je zajímavé, že už tehdy se jednalo o přístavbu ke stávající radnici, tehdy označované jako obecní budova. Tato budova byla městysem odkoupena od obchodníka Blumenthala a sloužila jako provizorní radnice.

Zadání soutěže počítalo s návrhem nové budovy přiléhající k severní straně této Blumenthalovy obecní budovy. Mezi oběma objekty měl vzniknout spojovací krček. Už tehdy se však počítalo s tím, že původní obecní budova bude v budoucnu zbourána a přístavba bude dále pokračovat. Tato skutečnost se promítla i do architektonického řešení Šulcovy radnice. Zatímco severní a jižní fasáda jsou bohatě zdobené, východní fasáda byla navržena s minimem dekoru a okenních otvorů, protože se předpokládalo, že na ni bude v budoucnu navazovat další část stavby.

K demolici původní Blumenthalovy obecní budovy nakonec došlo až v osmdesátých letech dvacátého století, aniž by na uvolněné parcele vznikla nová stavba. Současná architektonická soutěž tak svým způsobem navazuje na více než sto let starý urbanistický záměr, který počítal s pokračováním radniční budovy právě v této části pozemku. Nejde tedy o zcela nový zásah do historického prostředí, ale o pokračování myšlenky formulované již na počátku dvacátého století.