Chceme, aby náš návrh byl oním svorníkem k modernosti, ale též k podpoře vztahu úřad-občan. Přístavbu vnímáme jako mladší sestru současné radnice. Naší myšlenkou je ponechat původní historickou radnici jako č. 1., nepředkládáme další symbol, druhou identitu, ale „pouze přistavujeme“. Náš objekt je doplněk a se starou budovou má tvořit celek.
Naše přístavba je otevřená, neformální a přátelská budova, která není výrazem moci, není přísnou institucí, ale je pojítkem mezi občanem a státní správou a představuje tak i demokratizační změny v moderní společnosti 21. století.
Náš návrh se vztahuje k dnešku - architektonicky, výrazově, provozně i symbolicky, myslíme, že jasný odkaz na konkrétní dobu onu dobu vždy ctí, nikoliv potlačuje, domníváme se, že ve městě jsou nutné ony historické vrstvy, čitelné, nekopírující, netlumené. Existence těchto vrstev spoluvytváří kolektivní paměť společnosti. Staré má být staré, v tom je jeho kvalita a účel, moderní (které se v průběhu času stane dalším starým) má být vztaženo k době svého vzniku. A tak dále, a tak dále, jde o proces v toku času. Jen tak lze vnímat vývoj lidské společnosti a každá další generace na něm dále může pracovat. Proto navrhujeme jasně moderní, nový objekt.
Máme zde krásnou historickou budovu s příběhem, vedle ní nestavíme konkurenci, ale spíše nenápadnou budovu ustoupenou za, zelený kopec, který vychází ze svažitosti a morfologie pozemku a navíc je transparentní, lehký, spíše zrcadlící.
Kontrast architektury zde vidíme jako posilující prvek pro starou budovu, právě tím ona ještě více vynikne.
Silným tématem je pro nás užívání budovy veřejností. Objekt NENÍ institucí, která vyžaduje a je přísná, ale JE domovem státní správy, která nabízí občanovi pomoc, spolupráci, vztah a je neformální. Do objektu dáváme i provozy a prostory nad rámec úřadu (veřejná střecha, bistro, …).